Moc smutná báseň
Slunce svítá,srdce tluče
vzpomínky bolí,plno slz teče.
proč jsme si štěstí nechali vzít
proč už jsme spolu nechtěli být.
Slunce svítí,v srdci mám prázdno
zapomenout na tebe nejde snadno.
proč je mi smutno,když nechceš mě znát
proč se mé šance nechci už vzdát.
Slunce pálí,srdce bolí
můj smutek hodně slz mě stojí
proč se pořád neumím smát
proč nové lásky musím se bát.
Slunce zapadá,srdce pláče
tvoje zas pro změnu radostí skáče,
proč vídám tě každý den
proč se mi nesplní ten krásný sen.
Když jsme tě poprvé zahlédla
mé srdce začalo velmi silně být,
v mých představách začala jsem tajně snít
že, ve tmě jsem s tebou na lavičku usedla.
O lásce jsme si povídali
okolní svět jsme nevnímali
buď můj svět,buď můj květ
mohl si mi něžně povědět.
Náhle ze snu jsem byla probuzena
rána do srdce mi byla nasazena
tvůj pohled ve mně strach probudil,
a tvůj monolog bolest mi způsobil.
Slzy,bolest,,trápení...
to zbylo z našeho setkání
byl si mnou láskou jedinou
zmiz,tvůj pohled ať směřuje na jinou.
