O životě a lidech
život je krásny
ale přesto na něj nadavame
my se snad nikdy
nepoučime
je plný starostí a nástrah
je to výzva
a taky zápřah
mame ho radi aspon ja
je zbytečné truchlit
nad krutou realitou
pak se pro bereme
nejsme naivní
mame ho přece radi
tak proč sme smutní?
mame se radovat ze sluníčka ze života ze všeho co tady je za par krasnych let nemusí to už existovat nepujde to vrátit zpět
proto nebudme smutní
když nam někdo ublížil
každy se aspon jednou v životě
žalostně rozčepýřil
vlasy si rozcuchal
oči si zakryl rukama
a řikal si
proč proč jen to někdo udělal?
proč byl tak zly
proč nebral ohledy
proč si to neuvědomil
proč popřel ty pravdy
to pocítil každý z nás
to je prostě osud
každy si tím musel projít
je to prostě osud
je to tvrdá zkušenost
ale má to něco do sebe
at nehledíme jen na ctnost
at nehledíme jen na sebe
at neubližujeme ostatním
všichni mají city
však my sme se taky parkrát do kruté pravdy probudily
a tu zlost pocitíli
do reality se navrátily
a neměli na vybranou
zamyslete se ted sami nad sebou
jak snadno se křehká duše muže rozpadnout
jak snadno můžete někomu ublížit
vy o to třeba vědět ani nebudete
ale on může to hodně pocítit
každy sme jiný
to je jasné
každy mame tu latku posunutu někam jinam
něco někomu muže ublížit
někomu prostě ne
něco někoho může zasahnout
a někoho se to ani nedotkne
každy sme rozdilna osobnost
proto berte na sebe ohledy
vdyt pro sebe jsme byly všichni stvořeni
jako živé bytosti žijeme
a ze světa se radujeme
tak muže nas pohltit i pláč
to je potom srdce rváč
lidi sou zvlaštní a složití tvorove
na jednu stranu pořádají charity
na tu druhou jsou schopni velkých zrad
na jednu stranu nejvíc milují
na druhou strašně zraňují