Petˇule

Avril:,,Ve škole jsem patřila k těm, co chodili na párty, zaspávali..."

Úplně obyčejná holka, co chodí do normální školy. Žádná šprtka, neměla jsem maléry, ale taky jsem často nedávala pozor. Spíš mě bavilo si donekonečna povídat. Takže jsem si to, bez povšimnutí učitelů, užívala. Patřila jsem do bandy teenagerů, co chodili na párty a věčně zaspávali, ale mimo to jsem taky zpívala.

Měla jsi vždy jasno v tom, co chceš dělat?

Můj sen byl odjakživa jasný - zpěvačka. Prozpívávám se životem a to prostě miluju. Když jsem vyrůstala, zpívala jsem, kde se dalo. V klubech, na různých akcích, ve škole, v kostele, kdekoliv. Ovšem kupodivu jsem se taky chtěla stát policistkou. Myslela jsem si, že moje poslání je protivný polda!

Podporovala tě škola ve tvých snech?

Učitelky věděly, že chci zpívat, protože jsem chodila do sboru. Ale nemyslím si, že by si uvědomovaly, jak to vlastně mám. Ve škole nebyla žádná poradna pro kariéru, takže nikoho moc nezajímalo, co chceš dělat. Když už se někdo zeptal, řekla jsem pravdu. Když mi to chtěli rozmlouvat, naprosto jsem vypnula! V takových chvílích si musíš věřit.

Kdo ti dodával odvahu?

Kamarádi byli skvělí, vždycky se na moje vystoupení přišli podívat. Největší podporu jsem ale nacházela v rodině a managementu. Chovali se neuvěřitelně. Je strašně důležité mít kolem sebe lidi, kteří v tebe věří, stejně jako ty sama, protože existují chvíle, kdy se o ně potřebuješ opřít. A můžu říct, že oni nikdy nezklamali.

Jak jsi vplula do pravidel hudebního šoubyznysu?

Po pravdě, nějaké záležitosti kolem byznysu mi unikly a byla jsem z toho pěkně zmatená. To je taky jeden z důvodů, proč vedle sebe musíš mít lidi, na které je spolehnutí, podporují tě a jednají na rovinu. Dělají rozhodnutí v můj prospěch a já vím, že je to tak správně.

Co když narazíš na odmítnutí?

Od začátku jsem všechno říkala přímo, snažila se o vstřícnost a dávalo najevo "taková jsem, cítím se šťastně a chci taková i zůstat". Takhle jsem se otitulovala a pak se ani nikdo nepokusil nastylizovat mě do popové princezny. Věděli, že do toho nepůjdu, nebyla bych to já.

Jak na tebe ostatní reagují teď, když jsi slavná?

Zůstávám v kontaktu se svými přáteli, ti se nezměnili. Ale nemám si co říct s někým, kdo se mnou není v pohodě. Pokud mě někdo pomlouvá, nebo kritizuje, ignoruju ho. Když se budeš zabývat maličkostmi, nezbude ti čas na ostatní, důležitější věci.

Je tvůj život takový, jaký sis ho vysnila?
Na patnáctiletou holku se to všechno událo děsně rychle. Podepsala jsem smlouvu, natočila desku a pak to vylítlo, explodovalo... Velká změna a obrovská zkušenost, ale musím říct, že si to užívám. Žiju svůj sen. Je to tvrdá práce a někdy jsem ze všeho strašně unavená, ale toužila jsem potom a tak to mám:-) Stát se zpěvačkou stálo za to.

Naučila ses vypořádat s kritikou?

No... bez ní to nejde, tak jsem s tím dopředu počítala a doufám, že už mě žádná kritika nerozhodí. Nic moc proti tomu nezmůžeš, takže jediné, co ti zbývá, je připravit se na nejhorší. Hlavně se nenechat rozčílit každou špatností, kterou o tobě řeknou.

Poraď něco holkám, které chtějí dosáhnou svého snu.

Bude to znít tvrdě, ale... Není nic platné jen sedět doma a snít. Zhmotni své představy a zkus je realizovat. Je to jediný způsob, jak dát o sobě vědět. Nesnaž se být za každou cenu jiná, prostě buď, jaká jsi. Vytěž ze své jedinečnosti.